Vandalství v Kovárně

Již několik dnů před dnešním pajzlovým setkáním paní kolegyně vysílá do éteru naléhavou výzvu: "Doufám, že nezůstanete u jednoho půllitru". Vzhledem k tomu, že mne po pajzlu ještě čeká absolvování rehabilitační terapie, začíná mi lehce cukat levou, posléze i pravou polovinou mé zdevastované tělěsné schránky, doufajíc, že můj osobní fyzioterapeut bude před prodlouženým víkendem více než shovívavě naladěn.
Hned na místě scuka poskytuji první předlékařskou laickou péči paní kolegyni. Ta se poroučí do mé nepříliš stabilní naruče se slovy: "Paní kolegyně, jsem caputo presto, cupito po zmrzlinový pohár a café".
Jako reakce je mé okamžité se poroučení do taktéž velice chabé náruče paní kolegyni.
Po zakoupení si dvojité dávky velké porce vanilkového nebe paní kolegyně přece jen souhlasí s návštěvou tradičního, téměř domovského pajzlu KOVÁRNA. Jsem vybídnuta k líčení svých jobovek, nebot' kolegyně si vychutnává svůj sladký doping.
Využívám této vzácné možnosti (jindy se ke slovu dostanu pouze ve chvíli, když dýchací soustava paní kolegyně potřebuje nový přísun kyslíku) a barvitě líčím naše nesnáze, ba přímo horory s psicí Adélkou. K její pajzlofóbii projevující se "antisoudružskoštamgatstvím" se na jaře přidružil ještě syndrom datlofóbie, kdy pouhé t'uknutí lesního lékaře vyvolá u ní panickou hrůzu a následné mdloby...Kolegyně nevěřícně koulí očima a palicí...tyto úkony následně činím já, když si  ona objednává café...

Jako zkušenou psí mámu jí prosím o radu a mezi srky slyším syčení: "Během letních měsíců se přesvědčím, zda je ta diagnóza trvalá anebo zda nastal posun, případně očekávané úplné zlepšení".
Rezignovaně upíjím desítky, když najednou  pozornost paní kolegyně upoutají inteligentní vzkazy zanechané štamgasty na stolní desce, zejména výzva SOS: "Chybyš my, Evy, kéž bych tě nepoznal!". Během luštění dalších  srdcervoucích vzkazů a nepublikovatelných výrazů svědčících o vysoké kultuře stolování kolegyně dopíjí druhé café a bez uzardění doluští: " HULES". "Zechcanci, co tu čmárate!", načež následně přidáváme své autogramy.

Z pajzlu nás vystrnadí nálehavý telefonát chotě paní kolegyni, že jí zanedlouho vyzvedne i s kýblem sazenic malin, ostružin a jejich hybridů. Paní kolegyně valí do ústavu pro onen kýbel a bez známek neurózy se s ním vystavuje na rušném náměstí. 

Konečně bus odváží kolegyni i s její tunovou zátěží a já si zhluboka vydechnu!